Myslela jsem si, že to v sobě nemám. Že nikdy nebudu žena, která má nablýskanou domácnost, s láskou plní manželovi žaludek svíčkovou a dětem po večerech žehlí límečky na košilích.
Abyste si ale nemysleli, nejsem špindíra ani neschopná kuchařka. A zjišťuji, že nejspíš nejsem ani lenoch. Zkrátka jsem jen před tím neměla příležitost pečovat tak, aby to dávalo smysl.
Teď bydlím s přítelem, který ještě každý den po práci pracuje venku a chystá nám dodávku na cestování (příběhy z cest již brzy! #vanlife). To mě nepřímo donutilo si vzít na starosti kuchyni i další činnosti spojené s domácností. A dnes jsem si uvědomila, že mě to vlastně baví!
Baví mě každý den vymýšlet, co dobrého pro nás uvařím a pak s vařečkou tančit u kuchyňské linky. Nelíbí se mi myšlenka, že je ve dřezu špinavé nádobí, které by tam mělo půl dne zůstat. A drobky pod stolem? V žádném případě!
Najednou nevnímám péči o domácnost jako nepříjemnou povinnost, která mě unavuje. Přirozeně mi přišla chuť do práce a mám potom dobrý pocit, když je vše hotové a nachystané.
Věřím, že to má také co dočinění s ženským principem a energií, což je téma, o které se v poslední době hodně zajímám a o které se ráda podělím i s vámi. Sama jsem totiž ještě nedávno nevěděla, co to vlastně mužsko-ženská polarita je a tak nějak podvědomě jsem si to bez zkoumání zařadila k "ezoteoriím". Dokud mě však život nedonutil vystoupit z komfortní zóny a vyzkoušet si to na vlastní kůži. Jaké bylo překvapení, když jsem zjistila, že jsem tolik let prožila v naladění mužském!
Najednou mi dávalo smysl, proč mi věci berou tolik energie, vyplavilo se dost potlačených emocí a k vlastnímu údivu jsem začala pozorovat změny i na svém těle a zdraví.
Ale o tom zase až někdy příště. Zajímalo by vás to? 🪶
