Zastesklo se mi...
Co moje pamět sahá, první blog jsem si založila někdy kolem 9. roku života. Blogy byly velikou částí mého dětství a s tím, jak jsem rostla já, moje blogy a jejich obsah rostly se mnou. Podařilo se mi i získat členství v Autorském klubu na Blog.cz. A pak přišel konec.
Nestýstká se mi ale jen po samotné platformě, chybí mi toho mnohem víc. Chybí mi komunita, ta radost z každého nového komentáře; jednoduchost a zároveň složitost tvoření blogu; chybí mi celková bezstarostnost a lehkost toho období.
Na starých časech není dobré lpět. Ale občas si dovolím od přítomnosti odběhnout do vzpomínek a nechám se obejmout tím hřejivým pocitem minulosti.
A proto jsem tady
Dnešní den je pro to velice příhodný. Je půlka léta a po noční bouři dorazilo chladné počasí. Studený větřík si pohrává se zlatavými klasy obilí a přinesl s sebou slabou vůni, která nostalgicky připomíná podzim. Vím, že si na své nejoblíbenější období ještě počkám, ale celý den se tetelím štěstím, když na podzim vzpomínám.
Tip pro milovníky nostalgie
A do třetice, aby té nostalgie nebylo málo, jsem dnes narazila na super aplikaci Huji Cam, která mě naprosto nadchla. Pokud jste milovali focení jednorázovým foťákem, bude se vám líbit taky. Princip je jednoduchý, otevřete aplikaci a máte pocit, že v ruce opravdu držíte papírový foťák. To, co fotíte, vidíte pouze přes malý rámeček v rohu obrazovky. Po stisknutí spouště si snímky můžete prohlédnout v "laboratoři", kde jsou už nachystané s krásným retro filtrem a chcete-li, tak i s filmovým světelným efektem.
V době, kdy fotíme všechno vždy a všude mi Huji Cam přijde jako příjemný nástroj, který nás donutí necvakat bezhlavě jednu fotku za druhou, ale důkladně si promyslet, jak zachytit daný moment a vytvořit krásnou vzpomínku.
Appka by měla být k dispozici pro iOS i Android a pokud vás focení "naslepo" chytne stejně, jako mě, budu ráda, když mi o svých dojmech napíšete do komentářů.
Tak či tak je potřebuji otestovat, přecijen je tohle můj první článek na Život ze.mě.🍃
Takhle vypadá Huji Cam,
vlevo nahoře je hledáček,
vpravo dole spoušť
(fotit se dá i tlačítky na zesílení či ztlumení zvuku).
Milá Honey, podobné nostalgické pocity občas přepadnou i mě. I když já se k blogování dostala až jako náctiletá... Můj starý blog na bloguje.cz mi taky chybí, ale co naděláme, život jde dál. A mimochodem - taky miluju podzim. Díka za zastavení u mě na blogu a přeji krásné dny.
OdpovědětVymazatPraevka
Ahoj Praevko, děkuji za milý komentář. Jsem ráda, že se mnou někdo sdílí stejné pocity. :) Ale přesně jak říkáš, život jde dál! 🪶
VymazatHuji Cam mě tolik neláká, focení naslepo zrovna nepatří k těm nostalgiím, které bych vyhledávala :D ovšem ten blog.cz, to je zabrnkání na tu správnou strunu... přesně mi tu chybí ta komunita. A myslím na to vždycky, když otevřu blogspot. Je to takové, že nikdy najednou nevím, pro koho to píšu, protože o´jo jasně, pár lidí si tu nějaké komunity udělali, ale sjednocují je primárně velmi úzce zaměřené zájmy, třeba jídlo, kosmetika nebo tyhle blbiny... a jakmile se tomu nevěnuješ, komunitu nemáš. Smutné.
OdpovědětVymazatToho jsem si taky všimla, Baryn, že na blogspotu je mezi blogerkami snad nejoblíbenější psát o nákupech a kosmetice, tam je komunita docela velká. :) Ale takových podobných úvahových pisálků, jako jsme my, jsem zatím moc nenašla... V tomhle byly úvodní strana a autorský klub Blog.cz úplně super, člověk měl pořád co číst a objevovat...
VymazatDěkuji za komentář! 🪶
Taky se někdy nehcám unést myšlenkami nostalgie.. :D I co se týče blogování a éry dětských blogů na blog.cz :D.
OdpovědětVymazatAhoj Teri, díky svému článku jsem zjistila, že je nás takových víc... Občas je prostě fajn si zavzpomínat. :D🪶
VymazatPodobné myšlenky mám já. K blogu jsem se sice dostala až když jsem byla starší. No blogspot mám pár let a vždycky mě přepadaní myšlenky typu pro koho to vlastně píšu. Vždycky mám radost z každého nového komentáře, ale není to co byl starý dobrý blog.cz.
OdpovědětVymazatEpilepsyylife
Cítím to podobně, Věru... Jakoby tu měl každý svůj oddělený kousek a navzájem se to moc nepropojovalo. A to je škoda, narazila jsem tu na spoustu zajímavých lidiček a blogů!🪶
VymazatTaky mi chybí blog.cz. Takových let jsem na něm vydržela. Téměř až do úplného konce. I přes ty technické problémy, které jsem statečně překonávala, ačkoliv jsem z nich pomalu začala šedivět. A pak přišel blogspot. To bylo jako když si člověk koupí novou pračku, která se samovolně nevypíná během pracího cyklu, nový štětec na malování, ze kterého nevypadávají štětiny, nový mobil, na kterém člověka netrýzní prasklina na displayi. Prostě zázrak. A přesto se člověku občas zasteskne. A vzpomíná na krásné okamžiky, které s těmi starými věcmi zažil, když ještě dobře sloužily.
OdpovědětVymazatAť tak či tak, blogspot je skvělý. Ale prostě mi chybí taková ta úvodní strana, kde se člověk mohl probírat nejnovějšími, nejčtenějšími či nejkomentovanějšími články. Nebo hledat nové blogy díky údajům, které jsem měla napsané v profilu. Člověk pak našel člověka, který třeba poslouchal tu samou kapelu jako já. Na blogspotu jsou lidé sami jako ty kůly v plotě.
Teď jsi mi, Rajo, úplně připomněla ty poslední měsíce s Blogem, vybavuji si, jak postupně upadala i funkčnost. Blogspot je fajn, i když i na něm je vidět, že už nějakou dobu stagnuje a Google věnuje pozornost spíš jiným projektům. Pořád je tu ale víc možností a funkcí, o kterých se nám na Blog.cz ani nesnilo. Vzpomínám si, že ještě dávno před tím, než měl Blog končit, byla docela velká migrace blogerů sem, právě díky rozšířeným možnostem a většímu pohodlí pro tvorbu... :)
Vymazat